§ 7b ZDP - Daňová evidence

Komentář

Vedení daňové evidence slouží ke zjištění základu daně z příjmů fyzických osob majících příjmy z podnikání a z jiné samostatné činnosti. Při stanovení (dílčích) základů daně u ostatních druhů příjmů podléhajících dani z příjmů fyzických osob se z daňové evidence nevychází. Daňovou evidenci však nemohou vést všechny fyzické osoby. Ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, stanoví taxativní výčet fyzických osob, které jsou účetními jednotkami, tj. musí vést podvojné účetnictví. Jedná se o české i zahraniční:

• fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku;

• ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o DPH včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 mil. Kč, a to od prvního dne kalendářního roku;

• fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí;

• fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity, pokud alespoň jeden z účastníků sdružení je účetní jednotkou; v souvislosti se změnou pojmů v NOZ, kde je institut sdružení bez právní subjektivity nahrazen pojmem společnost, se od roku 2014 jedná o společníky sdružené ve společnosti;

• fyzické osoby, které jsou povinny vést účetnictví na základě jiných předpisů.

Daňová evidence obsahuje:

• údaje o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně;

• údaje o majetku a závazcích, resp. dluzích (podle změněné terminologie v NOZ se pod pojmem závazek rozumí závazkový právní vztah a pod pojmem dluh to, co má být ze závazku plněno).

Zákonem není stanovena ani forma vedení daňové evidence ani způsob jejího vedení. Nejsou předepsány žádné knihy o majetku a závazcích, ani karty o majetku. Je stanoven pouze obsah daňové evidence. Z toho vyplývá, že fyzická osoba si sama stanoví formu a způsob vedení daňové evidence tak, aby zajistila její zákonem daný obsah. Fyzická osoba může tedy i využít veškerých náležitostí účetních knih vedených v dřívějším i nově zavedeném (od roku 2017) jednoduchém účetnictví (např. peněžní deník, kniha pohledávek a závazků, inventární karta majetku apod.) a veškerého dosud nebo nově využívaného softwaru pro vedení jednoduchého účetnictví, pokud tyto zajistí splnění závazného obsahu daňové evidence. Fyzická osoba např. nemusí údaje o příjmech a výdajích evidovat v časovém sledu, jak k nim dochází, jako tomu muselo být při vedení jednoduchého účetnictví, ovšem z praktického hlediska a přehlednosti daňové evidence to je zřejmě nejvhodnější.

Evidence příjmů a výdajů musí být vedena tak, aby z ní bylo možné zjistit základ daně z příjmů. Je důležité, aby obsahovala všechny operace, které patří do daného zdaňovacího období. Tato evidence musí obsahovat jak peněžní, tak nepeněžní příjmy a výdaje. K uzavření evidence stačí provést součet zdanitelných příjmů a daňových výdajů. Nicméně k zajištění správnosti tohoto výpočtu je třeba provést několik operací, z nichž některé nařizuje přímo zákon (např. upravit rozdíl mezi příjmy a výdaji o vytvořené zákonné rezervy na opravy hmotného majetku), a jiné jsou zase v zájmu poplatníka (např. uplatnění daňových odpisů dlouhodobého hmotného majetku).

Pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci (dlouhodobý majetek, zásoby) se použijí § 6 až 9 vyhlášky č. 500/2002 Sb., která je prováděcím předpisem k zákonu o účetnictví, pokud zákon o daních z příjmů nestanoví jinak. Tato ustanovení zmíněné vyhlášky obsahují vymezení toho, co se pod jednotlivé druhy majetku (dlouhodobý hmotný, nehmotný a finanční majetek) a pod zásoby (materiál, nedokončená výroba, výrobky, zboží apod.) zahrnuje.