2.11.73
§ 73 ZDPH - Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně
Ing. Olga Hochmannová
Úplné znění
Související ustanovení
- -
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
- - § 23 - Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dovozu zboží
- - § 25 - Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu
- - § 26 – 35 – Daňové doklady
- - § 47 – 48a - Sazby daně
- - § 72 - Nárok na odpočet daně
- - § 74- 79 - Nárok na odpočet daně
- - § 100 – 101 – Správa daně v tuzemsku
Vztah k dalším souvisejícím předpisům
Směrnice Rady 2006/112/ES, čl. 167 – 172
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
Ustanovení § 73 ZDPH stanoví podrobnější podmínky, za nichž může plátce nárok na odpočet daně uplatnit.
K § 73 odst. 1
Odst. 1 stanoví podmínky, které musí plátce daně splnit pro uplatnění nároku na odpočet daně. Podmínky se liší podle toho, o jaké přijaté zdanitelné plnění se jedná:
- -
U přijatého zdanitelného plnění od jiného plátce musí plátce mít daňový doklad.
- -
U plnění přijatého v režimu přenesení daňové povinnosti, včetně plnění od osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo od zahraniční osoby povinné k dani musí plátce daň přiznat a mít daňový doklad. Nemá-li daňový doklad, lze nárok na odpočet prokázat jiným způsobem.
- -
U dovozu zboží musí plátce přiznat daň (pokud je povinen daň sám přiznat) nebo musí zaplatit daň vyměřenou celním úřadem a mít daňový doklad.
K § 73 odst. 2
Plátce může uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky uvedené v § 73 odst. 1. Počátek doby, kdy lze nejdříve uplatnit odpočet daně, stanoví také novelizované ustanovení § 72 odst. 3. Úhrnem tedy z obou ustanovení vyplývá, že plátce může uplatnit odpočet daně nejdříve ve zdaňovacím období, kdy u přijatého zdanitelného plnění nebo zaplacené úplaty vznikla povinnost přiznat daň a kdy má k dispozici daňový doklad. U přijatých zdanitelných plnění v režimu přenesení daňové povinnosti může odpočet daně uplatnit nejdříve za to zdaňovací období, kdy daň přiznal, u dovozu zboží nejdříve za období, kdy daň přiznal a kdy má daňový doklad, u dovozu zboží, u něhož vyměřuje daň celní úřad, nejdříve za zdaňovací období, kdy daň zaplatil a kdy má daňový doklad.
Plátci musí být pozorní zejména v případě přijatých zdanitelných plnění nebo plateb, které se uskutečnění v jednom zdaňovacím období, ale daňový doklad je na ně vystaven a přijat až v následujícím zdaňovacím období. Pokud plátci při zpracování daňového přiznání k DPH zahrnují přijaté daňové doklady do evidence k DPH ke dni uskutečnění účetního případu, např. k datu uskutečnění zdanitelného plnění, musí evidenci upravit tak, aby do odpočtu daně v daňovém přiznání byla zahrnuta jen ta přijatá plnění, za která v příslušném zdaňovacím období už měli daňový doklad.
K § 73 odst. 3
Celková doba pro uplatnění odpočtu daně je tři roky a začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl. Plátce může uplatnit nárok na odpočet daně i po uplynutí uvedené tříleté lhůty, pokud mu u přijatých plnění současně vznikla povinnost přiznat daň (např. pořízení zboží z jiného členského státu) a plátce ji přiznal.
K § 73 odst. 4
V odst. 4 je stanoveno omezení rozsahu období, za které může uplatnit odpočet daně plátce, který má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši.
Plátci, kteří mají nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši, jsou povinni uplatnit nárok na odpočet daně u krácených plnění nejpozději za poslední zdaňovací období příslušného kalendářního roku, v němž mohli nárok nejdříve uplatnit. Tříletá lhůta jako maximální pro uplatnění odpočtu daně platí i pro tyto plátce, avšak s tím rozdílem, že odpočet daně ze zdanitelných plnění, která jsou povinni krátit, mohou uplatnit v řádném daňovém přiznání pouze v rámci příslušného kalendářního roku, v následujících dvou letech do konce stanovené tříleté lhůty pouze prostřednictvím dodatečného daňového přiznání.
Novelou 2017 bylo doplněno, že tento postup se netýká plátců, kteří počítají koeficient podle § 76 pro odpočet daně v krácené výši, ale tento koeficient je 95 % nebo vyšší (s výjimkou dlouhodobého majetku). Tito plátci tedy ve skutečnosti odpočet daně nekrátí, protože podle § 76 odst. 5 zákona, je-li koeficient roven 95 % nebo vyšší, považuje se za roven 100 %. U dlouhodobého majetku však omezení pro uplatnění odpočtu daně platí, což znamená, že odpočet daně z dlouhodobého majetku musí být uplatněn za zdaňovací období roku, kdy mohl být uplatněn nejdříve, a to i tehdy, když se výše koeficientu 95% a vyšší považuje za rovnou 100 %, takže se ve skutečnosti odpočet daně z tohoto majetku nekrátí.
K § 73 odst. 5
V ustanovení odst. 5 je stanoveno, jak se prokazuje nárok na odpočet daně v případě, kdy daňový doklad nemá všechny předepsané náležitosti. Nárok na odpočet lze prokázat i jiným způsobem, zákon o DPH však konkrétní způsob prokazování nestanoví, proto se bude postupovat podle obecného procesního předpisu, daňového řádu., kdy podle § 93 DŘ může daňový subjekt užít jako důkazních prostředků všech podkladů, jimiž lze zjistit skutečný stav věci, pokud nejsou získány v rozporu s právním předpisem. Dle § 93 odst. 1 daňového řádu jde zejména o tvrzení daňového subjektu, listiny, znalecké posudky, svědecké výpovědi, ohledání věci (u přijatého zdanitelného plnění to…