č. 62/1994 Sb., Nařízení vlády o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ve znění účinném k 1.1.2006
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 2. března 1994,
o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
183/1999 Sb. |
(k 1.1.2000) |
mění |
465/2001 Sb. |
(k 1.1.2002) |
mění, přílohu
(nová závěrečná ustanovení)
|
214/2003 Sb. |
(k 28.7.2003) |
mění § 3 (doplňuje odst. 8 a 9) a přílohu |
536/2005 Sb. |
(k 1.1.2006) |
mění § 2, § 3, § 5, § 6 a přílohu |
Vláda nařizuje podle § 24 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.:
§ 1
Rozsah působnosti
Toto nařízení upravuje poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací, jejichž platové poměry upravuje zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 40/1994 Sb., kteří mají místo výkonu práce v zahraničí určeno jako pravidelné pracoviště1) (dále jen „výkon práce v zahraničí”).
§ 2
Druhy náhrad
(1)
Zaměstnanci uvedenému v § 1 (dále jen „zaměstnanec”) přísluší náhrada zvýšených životních nákladů.
(2)
Zaměstnavatel může poskytovat zaměstnanci i náhradu
a)
zvýšených vybavovacích výdajů,
b)
jízdních výdajů a výdajů za ubytování ,
c)
výdajů spojených s přepravou osobních věcí.
§ 3
Náhrada zvýšených životních nákladů
(1)
Zaměstnanci přísluší náhrada zvýšených životních nákladů od prvního do posledního dne přidělení k výkonu práce v zahraničí. Tato náhrada se poskytuje v měně stanovené v příloze k tomuto nařízení (dále jen „stanovená měna”). Pokud z důvodu změny v měnové politice příslušné země místa výkonu práce není možné nebo účelné poskytovat náhradu ve stanovené měně, postupuje zaměstnavatel do změny stanovené měny způsobem stanoveným v příloze k tomuto nařízení.
(2)
Základ pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů stanoví zaměstnavatel v rozmezí 25 % až 52 % z platu stanoveného zaměstnanci. Tato částka se násobí přepočítací relací pro zemi výkonu práce. Způsob určení přepočítací relace je stanoven v příloze k tomuto nařízení.
(3)
Zaměstnanci, kterého manželka nebo manžel následuje do místa výkonu práce v zahraničí, přísluší náhrada podle odstavce 2, zvýšená o 5 až 20 %; toto zvýšení zaměstnanci nenáleží
a)
za dobu pobytu manželky nebo manžela mimo zemi, která je určena jako místo výkonu práce v zahraničí, přesahující 49 kalendářních dnů v běžném roce u evropských zemí a 63 kalendářních dnů v běžném roce u mimoevropských zemí,
b)
má-li manželka nebo manžel po dobu výkonu práce v zahraničí příjem ze závislé činnosti nebo jako osoba samostatně výdělečně činná.
(4)
Rozhodne-li zaměstnavatel z bezpečnostních důvodů o evakuacirodinných příslušníků zaměstnanců, přísluší každému zaměstnanci, který nadále plní pracovní povinnost v místě výkonu práce v zahraničí za mimořádného rizika, náhrada podle odstavce 2 zvýšená o 20 %. Zvýšená náhrada přísluší zaměstnanci ode dne stanoveného v rozhodnutí zaměstnavatele o evakuaci do dne pominutí mimořádného rizika, o němž rozhodne zaměstnavatel.
(5)
Pokud…
