§ 38y ZDP - Povinnost prokázat příjmy

Komentář k § 38y ZDP

Kdybyste měli na starosti výběr daní z příjmů od lidí a firem, co by vás asi nejvíce trápilo? Zajisté, jestli přiznávají skutečně veškeré zdanitelné příjmy. Podvody s fiktivními výdaji jsou sice také problémem, ale dají se odhalit pohledem do účetnictví na druhé straně, navíc musí být podvodník obezřetný, aby jej neprozradily podezřelé převodní ceny, druhy obchodu nebo dodavatel z tzv. daňového ráje, a novou nepřímou komplikací je i kontrolní hlášení DPH, a postupně se rozjíždějící elektronická evidence tržeb. Naproti tomu daňový podvod zatajením příjmů je méně rizikový, zvláště pokud druhá strana nechce doklad o platbě; jak je v praxi běžné např. u stavebních prací a řemesel pro spotřebitele. Což asi moc nenapraví ani zmíněná elektronická evidence tržeb.

Od prosince 2016 cílí na rozkrývání zatajených příjmů nový silný a operativní nástroj finanční správy. Za stanovených podmínek – zejména "žití si nad poměry" odhadované přes 5 milionů Kč – musejí poplatníci na výzvu správce daně prokázat a detailně rozkrýt zdaněný původ majetku a spotřeby, resp. příjmů, za které jej nabyli. Pokud své důkazní břemeno neunesou, tak jim správce daně doměří daň z odhadnutých nepřiznaných příjmů a k tomu navrch až 100 % sankční penále. Stanovit – vyměřit nebo doměřit – daň z příjmů je ovšem s ohledem na princip právní jistoty možné pouze ve lhůtě pro stanovení daně, po jejímž uplynutí dochází k prekluzi (zániku) práva i povinnosti přiznat daň za takto definitivně uzavřená zdaňovací období. Lhůta pro stanovení daně je zpravidla 3 roky od termínu pro podání přiznání k dani z příjmů, ale za určitých podmínek může být až 10 let, jak plyne z § 148 DŘ. Stručně řečeno, příjmy za prekludované období již není možné zdanit (ani dobrovolně) a výdaje týkající se tohoto období daňově uplatnit. Výjimka prolamující daňovou prekluzi je možná pouze v případě pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání daňového trestného činu.

Poplatník je povinen prokázat skutečnosti…