3.1.4.1.21
§ 38r ZDP
Ing. Martin Děrgel, Ing. Miloš Hovorka
Ustanovení související k § 38r ZDP
-
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP)
- - § 3 odst. 4 písm. f) – Co není předmětem daně
- - § 21d – Obecná společná ustanovení o finančním leasingu
- - § 23a – Převod obchodního závodu na obchodní korporaci
- - § 23c – Fúze a rozdělení obchodních korporací
- - § 24 odst. 4 a 5 – Daňově uznatelné výdaje (náklady)
- - § 35a, 35b – Uplatnění slevy na dani
- - § 38n, 38na – Daňová ztráta
- -
Bod 1 a 2 přechodných ustanovení zákona č. 343/2020 Sb.
-
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (DŘ)
- - § 139 až 144 – Vyměření daně a doměřovací řízení
- - § 148 – Lhůta pro stanovení daně
Příklad – Lhůta pro stanovení daně
Lhůta pro stanovení daně z příjmů např. za zdaňovací období kalendářního roku 2013 skončí uplynutím 3 let od termínu pro podání přiznání za tento rok, tedy od 1. 4. (1. 7.) 2014, k čemuž dojde 1. 4. (1. 7.) 2017. Po tomto datu již nemůže daňovou povinnost změnit poplatník ani správce daně (proto nehrozí daňová kontrola).
Z této obecné tříleté lhůty pro stanovení daně ovšem samotný DŘ uvádí řadu výjimek, zejména:
-
prodlužuje se o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůt došlo k
- -
podání dodatečného daňového přiznání,
- -
zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,
- -
oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku,
-
lhůta pro stanovení daně znovu, pokud před jejím uplynutím byla:
- -
zahájena daňová kontrola,
- -
podáno řádné daňové přiznání,
- -
oznámena výzva k podání řádného daňového přiznání;
-
lhůta pro stanovení daně neběží po dobu:
- -
řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví,
- -
řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud a která je nezbytná pro správné stanovení daně,
- -
trestního stíhání pro daňový trestný čin související s touto daní,
- -
řešení žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní.
Jedinou jistotou poplatníka je, že lhůta pro stanovení daně skončí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku, což je nepřekročitelná objektivní prekluzivní lhůta. Ovšem i z tohoto pravidla existuje výjimka, která se ale vztahuje pouze na daňové trestné činy, jelikož jak známo 10 let v Česku je pro soudy krátká doba.
A další speciální důvody prodloužení lhůty pro stanovení daně z příjmů najdeme v § 38r ZDP:
- Byla-li poskytnuta investiční pobídka formou slevy na dani:
-
Lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, ve kterém nárok na slevu vznikl, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto slevu uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž nastaly skutečnosti uvedené v § 35a odst. 7, 8 nebo 9, nebo v němž uplynula lhůta pro uplatnění nároku na slevu na dani.
- Vznikla-li daňová ztráta:
-
Lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které "lze" – resp. od 1. 7. 2017 za které "bylo možné" (viz dále) – daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.
-
Uvedená úprava formulace vymezení posledního testovaného zdaňovacího období má pouze upřesňující charakter. Jednoznačně tak již potvrzuje, že v případě dodatečného zrušení daňové ztráty na základě dodatečného daňového přiznání nebo daňové kontroly zůstává zachována původní prodloužená lhůta pro stanovení daně z důvodu původně vyměřené daňové ztráty. Proto už není pochyb, zda u poplatníka, kterému byla zrušena původně vyměřená daňová ztráta, lze po uplynutí standardní tříleté lhůty pro stanovení daně (podle daňového řádu) podat dodatečné daňové přiznání nebo zahájit daňovou kontrolu. Klíčové pro běh lhůty podle § 38r odst. 2 ZDP totiž je, že daňová ztráta byla poplatníkovi původně vyměřena a mohla být v nějakém období odečtena od základu daně. Důvodem pro tento postup je situace, kdy celá vyměřená daňová ztráta v roce nula je uplatněna hned v prvním zdaňovacím období z pěti možných. Pro daňovou správu je nutné, aby se lhůta pro stanovení (doměření) daně řídila až posledním (pátým) zdaňovacím obdobím, protože jinak by po zrušení ztráty v roce nula, již nemuselo být možno odstranit uplatněnou odečitatelnou položku v roce jedna ve výši ztráty z roku nula. K tomu je nezbytné zachovat prodlouženou lhůtu pro stanovení daně pro rok jedna.
-
Obdobně při uplatnění ztráty po převodu obchodního závodu, fúzi nebo rozdělení obchodní korporace.
- Finanční leasing u uživatele (nájemce, pachtýře):
-
Lhůty pro stanovení daně z důvodů nesplnění podmínek pro uplatnění úplaty u finančního leasingu jako výdaje počínají běžet od konce kalendářního roku, v němž je bylo možno poprvé ověřit.
-
Je totiž třeba si uvědomit, že jednou z definičních podmínek finančního leasingu je naplnění tzv. testu minimální doby jeho trvání, dále testu maximální kupní ceny ve smyslu § 21d ZDP, a také zahrnutí předmětu leasingu do obchodního majetku uživatele (§ 24 odst. 4 ZDP). Ověření splnění těchto podmínek, resp. testů je přitom samozřejmě možné až na konci finančního leasingu, který běžně trvá déle, než činí obecná (tříletá) prekluzivní lhůta pro stanovení daně.
- Pokračování v podnikání zemědělského podnikatele:
-
Lhůty pro stanovení daně z důvodů nesplnění podmínky pokračování v činnosti zemědělského podnikatele počínají běžet od konce kalendářního roku, v němž tato podmínka není splněna.
-
Tento případ prodloužení daňové prekluze se dostal do zákona až od roku 2015 a souvisí s § 3 odst. 4 písm. f) ZDP, podle kterého nejsou předmětem daně příjmy získané převodem majetku mezi osobami blízkými v souvislosti s ukončením provozování zemědělské činnosti zemědělského podnikatele – typicky z otce na syna. Podmínkou vynětí ze zdanění ovšem je, že dotyčná osoba blízká (syn) pokračuje v činnosti zemědělského podnikatele alespoň tři, resp. čtyři roky (s výjimkou smrti). Pokud tato podmínka není splněna, stávají se v daném roce tyto příjmy předmětem daně. Aby měl správce daně poté dostatek času na prověření splnění této povinnosti, byla pro tyto případy prolomena obecná tříletá lhůta pro stanovení daně z příjmů.
Příklad – Vliv daňové ztráty na lhůtu pro doměření daně
Paní Pečlivá zahájila podnikání v roce 2010 a pouze v tomto roce vykázala daňovou ztrátu, v dalších zdaňovacích obdobích již vždy měla (kladný) základ daně. Do kdy z titulu daňové ztráty roku 2010 paní Pečlivé hrozí daňový doměrek roku 2010? A tedy po jakou dobu musí pečlivě uschovávat veškeré podklady pro svou daňovou evidenci podle § 7b ZDP.
Ztrátu z roku 2010 bylo možno uplatnit v dalších pěti letech, tj. 2011 až 2015. Kdyby nebylo speciálního ustanovení § 38r odst. 2 ZDP, tak by uplynula lhůta pro stanovení (vyměření/doměření) daně za rok 2010 – 1. 4. 2014. Protože toto ustanovení ale máme, pomine hrozba doměrku daně za rok 2010 – stejně jako za roky 2011 až 2015 – teprve až se lhůtou pro vyměření daně za poslední možný rok uplatnění ztráty 2010, tj. až za rok 2015, k čemuž dojde až v dubnu 2019!
Vůbec přitom nezáleží na tom, kdy paní Pečlivá předmětnou ztrátu z roku 2010 skutečně uplatnila jako odpočet od základu daně podle § 5 odst. 3 ZDP a § 34 odst. 1 ZDP. I kdyby tuto ztrátu celou využila již hned v následujícím zdaňovacím období roku 2011 – takže by jí samozřejmě už ani zčásti nemohla uplatnit v letech 2012 až 2015 – stále by platilo, že lhůta pro stanovení daně za všechny roky 2010 až 2015 uplyne až v dubnu 2019. Rozhodující totiž je, do…
